KLUBOVÁ VÝSTAVA KCHMPP 24. 07. 2021 MIKULOV

Ani tento víkend jsme neporušili naši výstavní šňůru a vydáváme se do Mikulova na klubovou výstavu KCHMPP (kdo nezná zkratku, tak je to Klub Chovatelů Málo Početných Plemen). Amíčků je dle DOGOFFICE přihlášených přes 30, takže to bude velké.

Jelikož vyrážíme až v den výstavy, budík nekompromisně řve už v 5:00 hodin ráno...ruka podvědomě vyletí, típne mobilního křiklouna a mysl slastně upadá do sladkého spánku....Najednou se do podvědomí vkrádá protivně vlezlý pocit, nezvonil náhodou budík? Proč zvonil? Co je dnes za den? Není sobota? Proč zvonil v sobotu? Že my někam jedeme? Ale kam?

Jééééžiš, 5:30 hod., to zas bude honička, páč jsme chtěli vyjet v 6:00 hodin. Než vypáčíme z postele Klaudis, tak je skoro 6. Hej, to zas bude Schumacher po cestě, doufám, že nejsou někde nějaké nečekané uzavírky, bo mě jeb.e! Pooblíkáme se a zdárně naložíme do auta. Kamča ještě stihl udělat na cestu pár toastíků, takže snídáme až po cestě. Ta ubíhá fakt v klidu, bez problémů, takže do amfitéatru dorazíme asi kolem půl deváté? Vyložíme krámy, postavíme stan, nastěhujeme krámy dovnitř a už jen čekáme. Amíčci jdou na řadu první a je nás tu teda fakt požehnaně, některé třídy doslova praskají ve švech.

Všichni zaběhnou svou klasiku: Isinka VN 1 a získává svůj první pohárek, Egoušek VD 2 a Siuška V1, CAC. Máme hotovo a teď si v klidu sedneme a čekáme na závěrečné soutěže. Pokecáme s holkama. V závěrečných soutěžích se neumístíme a tak je čas sbalit saky paky a vydat se na cestu. Nikoliv však domů, jak by jste předpokládali (protože klubovky jsou jednodenní), ale na hotel :-D. Ano na hotel, holky totiž vymyslely, že po výstavě zůstaneme v Mikulově a dáme si nějakou procházku nebo tak něco.

Hotel vybraly vážně krásný, jmenuje se Zámeček a jeho areál je super, honosí se několika ubytovacími budovami. My dostali klíče k budově C. A tak si přejedeme autem přímo před budovu, abychom nemuseli krámy tahat přes celý areál a jdeme na pokoj. Jenže ouha, jen co vejdeme dovnitř, tak koukám na Kamču a říkám, no nevím, tady určitě není uklizeno a nebo tady někdo bydlí. Fuj, každopádně nebudu spát v nepřevlečené posteli po někom. Kamča sebere klíče a už upaluje na recepci.

Za chvíli je zpátky, recepční se omluvila, že byla rychlejší než uklízečky. Že máme chvíli počkat a pokoj bude připravený. Mezitím dorazí i ukrajinská parta holek a vrhá se na úklid. Věci si můžeme nechat na pokoji, ale psy si máme vzít sebou, páč se jich strašně bojí 😊. Zajímalo by mě proč, protože tohle není první zkušenost s takovýmto postojem.

Tak si jdeme sednout ven asi na 15 minut než holky dají náš pokoj do pucu. Jdeme se nastěhovat...pokus číslo dvě. Ten dopadne už v pořádku, všechno čisté. Pokojíček je maličký, ale na přespání dobrý, dokonce má i klimatizaci. Pecka. Takže se opláchneme, vyvenčíme, i kožené komando vyvenčíme a jdeme jíst...HURÁÁÁÁÁÁ. Máme hlad jako vlk. Dorazíme do hotelové restaurace, ale všude plno...NEEEEEEEEEEEEEEE, nechce se mi nikam jet, máme hlad a žízeň. Chceme jíst hnedka!!!

Vrchní povídá, že máme počkat, určitě se nějaký stůl brzy uvolní. Tak sedneme na houpačku a Ivča s Klaudinkou hlídkují u vstupu. Asi za 10 minut se uvolní najednou několik stolů, holky strategicky zabírají ten největší na terase. Honem běžíme za nimi, div si nohy nepřerazíme :-D :-D :-D. Ne, kecám...normálně, kultivovaně rychlochůzí dojdeme. Sedneme si a už k nám míří slečna s jídelními lístky...paráda. Hned ho prolistuju, ale co si vybrat? Dala bych si všechno...nakonec padne volba na zelí, vepřové a knedlík. To jsem neměla ani nepamatuju. Jedním slovem MŇAMKA. Na jídle si vážně pochutnáme. Než dojíme, dorazí i zbytek naší skupinky a to Janča s Renčou. Chvíli ještě posedíme a pak se rozprchneme do pokojů...jsme utahaní a tak se domluvíme na večer, pro jistotu si uděláme rezervaci.

Kamča ještě skočí naproti do Lidlu pro minerálky a všichni jdeme odpočívat. No, nalejme si čistého vína...jdeme chrápat :-D. Trochu restartovaní, po šlofíčku, nakrmíme a vyvenčíme hafany a pomalu se chystáme na večerní akcičku.

Jj, akcičku. Jsme přeci v Mikulově, kraji vína, tak by byl hřích nějaké neochutnat. Co vám budu povídat. Výběr slušný. Nakonec volba padla na Pálavu. My osobně tohle víno máme moc rádi a holkám jsme se také trefili do vkusu. U stolu se nás nakonec sešlo víc, než jsme předpokládali, protože k nám přibyl ještě Renči odchov. Místo usměvavé číšnice jsme padli na starost mladému, kapku zmatenému, číšníkovi. A to teprve začla sranda. Všichni jsme si krom vína objednali i nějaké to jídlo a pití, což mladík už moc nedával a nosil porce navíc, které si nikdo neobjednal. Chudák malej. Na něco jsme se obětovali a nechali si to...ale všechno fakt nee, to by nebylo výchovné a je důležité se z vlastních chyb poučit. Co provedl mladík s jídlem navíc nevíme, třeba to udal někde jinde, nebo si to vzal domů na večeři. Kdo ví.

Po 3 láhvích vína, spoustě objednaného i neobjednaného jídla jsme kolem půlnoci naši sebranku rozpustili a šli spát. Noc byla bouřková, ale klidná, hafinos chrupkali a neštěkali, takže na pohodu.

Ráno jsme si skočili ještě na hotelovou snídani, která mimochodem byla královská. V bufetu ala švédský stůl bylo snad vše, takže Kamča, jako správný "prajzák" zavelel, že musíme ochutnat všechno :-D. No skoro se nám to povedlo :-D. S plnými bříšky jsme ještě poseděli na terase a šli se balit. S Jančou a Renčou jsme vymysleli výlet, když už jsme tady, tak toho musíme využít. Původně zamýšlený výšlap na svatý kopeček jsme taktně zamluvili a jali se hledat jinou alternativu.

Volba padla na Zámek Lednice. A to jsme udělali moooc dobře. Nejdříve jsme se šli podívat na sochy z písku a pak do nádherných lednických zahrad. No nikoho z nás nenapadlo, že naše 10 hlavá smečka bude budit takovou pozornost... Jen, co jsme vkročili do areálu, už jsme stáli. Jé, co je to za rasa atd. atd. atd. Tohle nás provázelo celou cestu...češi, němci, poláci, Slováci...masakr. Nakonec se nám povedlo najít takovou zastrčenou, neposekanou louku, stranou od hlavní štace, tam jsme ty naše darebáky vypustili, prohnali, vyfotili a pomalu se ubírali zpět na parkoviště. Běhat se jim teda fakt nechtělo, páč bylo šílené vedro a hafani toho měli, jak se říká "plnou prdel"...my jsme na tom teda nebyli o moc lépe.

Nicméně jsme si tuhle výstavu moc užili a zakončení suprovým výletem byla ta nej tečka za celým víkendem. Cesta domů utekla rychle, ještě jsme udělali mezipřistání v obchodě, obstarali nákup k večeři a spokojeně zaparkovali u domu. A teď dáme výstavní pauzu, protože zábava je sice fajn, ale je potřeba taky pracovat na naší chalupě a pěkně ji zvelebovat (v plánu je nějaké to bourání, zdění a vsazení nového okna), tak snad to půjde dobře a rychle.