Národní výstava psů Floracanis Olomouc

Ani tento víkend jsme nezaháleli a vydali se na výstavu. V sobotu ráno jsme se ovšem probudili do ponurého, chladného, upršeného rána :-(. Jej to bude zase den, říkám si. V mobilu nalistuju propozice a ještě jednou se ujišťuju, že jsme opravdu v hale. Uff, je to tak. Auto už jsme nabalili včera a tak bereme ještě pár nezbytností a vyjíždíme směr Olomouc. Cesta ubíhá rychle a provoz skoro žádný (v sobotu v 6 ráno asi všichni "normální" lidé ještě spí:-D). Do Olomouce dorazíme kolem 7 hodiny raní. Hmmm, navigace nás tahá všude možně a ve finále nás zastaví sice u vstupu do parku...ovšem pro pěší. Ach jo... Takže jedeme objíždět park, jenže, tady slepá, tady zase jednosměrka a šup, už jsme úplně někde jinde. Naštěstí naše kamarádka Janička už je na místě a tak nám pomáhá po telefonu...sláva, našli jsme to. Dokonce i místo k parkování ještě nějaké zbylo, paráda, hned je lepší nálada. Areál je ještě zavřený a tak čekáme v autě a snídáme...úděl výstavářů...stravujete se kdekoliv :-)))). Bohužel, prší snad ještě víc, než když jsme vyjížděli. Vybalíme věci a fičíme rovnou do haly, po cestě ještě menší zdržovačka u pokladny a výdeji katalogů, ale už máme vše a můžeme konečně jít. V hale je ještě poměrně prázdno, tak si můžeme vybrat ideální místečko pro zřízení výstavářské základny...což znamená, vybalit a složit kennelky, uklidit tam psy, roztáhnout židle a všechno tak nějak srovnat, ať nevypadáme jako bordeláři :-D. Na chvilku jsme si odpočinuli, přivítali se s ostatními a teď příjde na řadu to nejdůležitější...vytáhnout hafany a cvičně se proběhnout v kruhu, to je velmi důležité, aby si pejsek kruh očichal, kouknul se kde co je, případně, kde co může bouchnout (třeba víko od kanálu atd.), vyzkoušel si stůl, ukázal, zda má pořádný chrup a tak různě. Takže máme hotovo, pejsky schovat, převlíct se do "výstavního" oblečení (ano, občas sebou taháme půlku skříně) a čekáme na pana rozhodčího. Už zdálky slyším jeho specifický hlas, dnes ale není v úplně nejlepší náladě (v tomhle počasí, kdo by taky byl, že?). No nic, už jsme tu, tak jdeme bojovat. Pan doktor Šimek bere jednoho za druhým a už čekáme u vstupu. Siuška jako obvykle, parádní výkon (holka už to má prostě vyběhané). My jsme poslední od "amíčků" a už si volá všechny CAC a CAJC o udělní BOB. Běháme, stojíme, běháme ve dvojicích, zase stojíme, běháme dokola a pro změnu stojíme. Pan doktor ještě naposledy zkušeným okem prohlédne nastoupenou jednotku amíčků a hrne se k nám...nevěřícně koukáme...podává nám ruku a povídá "Národní vítěz, BOB"(v pořadí už 14.). Wau, super, bomba, pecka. Poslušně počkáme na posudek a jdeme přijímat gratulace :-D)))))). Teď máme spoustu hodin čas...Siuška si jde lehnout do domečku ať je na "závěrečky" svěží. Nemyslete si, nenudíme se tam...celý den je naplněn hromadou činností (handlování jezevčíka pro kamaráda Domču, 3 kola juniorhandlingu s našimi holkami Klaudi a Ester, návštěva zvířecího koutku s holkama, nějaké ty soutěže, oběd). Uteklo to rychle a už jsou tu "závěrečky". Před náma všechny možné soutěže a skupiny (NON FCI až nakonec). Jsme ale drsňáci (máme doma přeci teriéra :-))) a čekání zvládáme. Ještě vyvenčit Siušku a jdeme se nachystat do předkruhu. Zima jak na Sibiři, takže nenápadně, když pan rozhodčí nekouká, poskakujeme v přípravném kruhu, abychom nezmrzli. Sia je sice ostřílená výstavní fena, ale zima je zima. No nic, paní moderátorka už představila našeho rohodčího, ten vybere 5 nejlepších jedinců ze všech zástupců NON FCI skupiny. Takže nádech, výdech (kurňa, to jsou nervy, ikdyž to pro nás už dávno není novinka) a po představení našeho plemene vybíháme do závěrečného kruhu. Rozhodčí si nás přeměří a už volá do užšího výběru. Jupíííí, vybral si i nás...takže nejhůře budeme pátí...no nebyli jsme :-D, dokonce ani čtvrtí. Siuška si v tomhle upršeném dni stoupla na bednu a byla třetí...nádhera, jsme pyšní na tu naši holku puntíkovanou.

Takže na závěr rekapitulace toho, co se nám dneska podařilo uzmout :-))).

V1, CAC, NV, BOB, BIG 3...prostě nám pršelo štěstí :-)